Pouhá představa

Každým dnem, každou vteřinou,
toužím být pod tvou peřinou.
Sním o té chvíli skvělé,
kdy odkryješ tělo celé.

Už to vidím, sním o tom,
co bude se mnou, co potom?
~~~
Přes ty polibky vášnivé, žhavé,
projedou prsty, prstíčky hravé.
Tam do tajemných záhybů,
ach, jak v tom mám zálibu.

Vsuneš svůj úd, přirazíš rychle,
následují mé vzdechy hnedle.
Snad neuslyší nás sousedé vedle,
a nebudou nás šmírovat podle.

Ne, už nemohu, sic chci to dál,
nestrpím už, aby sis se mnou hrál.
Tak vážně to ber, celá tvá jsem,
pusť se do hry, jež tu hrajem.

Tak už propluj k vášnivému cílu,
tak dělej, ukaž svou mužnou sílu.
Proraz si cestu skrz temné houští,
pospěš, už svou sílu vně propouští.

Ve smyslné agonii, se zmítaje,
a na to vzdechy odpovídaje.
Vsáls můj jazýček v tebe,
stejně jako já tě do sebe.

Pohupujeme se ve hmitů rytmu,
v ukájení za vlasy škubnu, chytnu.
Lehce svalnatým tělem ucukneš,
ze rtů mých na krk se přesuneš.

Nakonec ze svých milostí vysíleni,
v těsném objetí a přece odděleni.
Odcházíš, už nikdy nevida tebe,
můžu si nadávat leda na sebe.
~~~
Stejně bys zapomněl, i kdyby se mi to povedlo,
kdybys mne konečně uviděl, nic by se nesvedlo.
No nic, už do školy bych měla jít, běžet,
chci zanechat tyto myšlenky tady ležet.

A přece se nepovede…