History

Člověk se brodí životem,
tam, zpět a tam a zpět,
co se dá zkazit návratem?
Pryč jsou časy,kdy bylo mi pět.
Den ode dne se to horší,
sval srdeční už nestíhá,
srdce s láskou denně válčí,
svět tmavne, už se stmívá.
Kolem šero, jako noc,
vzpomínky se hlavou honí,
proč to bolí,bolí moc?
Proč oči mé zas slzy roní?
Čas jde dál jen zmatek v hlavě
minulostí mi srdce drásá,
cítím úzkost, no teď, právě,
zamilovaný, to byla krása.
Chtěl bych ti říct ještě jednou, znova:
"Miluji tě, lásko má..."
ty však neuslyšíš už má slova,
vždyť minulost je za náma.
Už za oponou je náše MY,
teď už zas jen ty a já,
já můžu snít tak leda sny,
o tom, jak jsi nádherná.
Proč minulost se nedá přejít,
proč v myšlenkách se mi vrací,
chtěl bych zas prvně se sejít,
teď srdce mé se v mlze ztrácí.
Konec všemu, co tu bylo,
já už ti Lásko neříkám,
pár jizev srdci mému zbylo,
snad jednou pravou potkám.
Promiň, za to, že jsem se lásce vzdal,
že teď smutně na naše fotky hledím,
s tebou jsem chtěl být,tebe bych si vzal,
místo toho teď zklamaně sedím,
že jít dál mám, do hlavy vtloukám,
však lehké to vůbec není,
tak tiše si tu verše broukám,
o tvé srdce ať se snaží jiní...
Přeji si, abys byla šťastná,
ikdyž teď už dále sama,či s jiným, beze mě,
ta minulost, ach, byla krásná,
snad budou tyto verše aspoň trochu rozumné...