Tál sníh

Loudala se ulicemi
tál sníh
a voda kapala ze střechy.
Holubi jak havrani
bílí
a voda kapala ze střechy.
Ruce jí zpola zmrzly
v kapsách
a voda kapala ze střechy.
V hlavě jí zněla slova
sem tam
a voda kapala ze střechy.

Loudal se ulicí
tál sníh
a voda kapala ze střechy.
Stopy jako cesty tam a zpět
vedly
a voda kapala ze střechy.
Ruce mu zpola zmrzly
v kapsách
a voda kapala ze střechy.
V hlavě mu znělo od Viana
Je bois
a voda kapala ze střechy.

A tak se loudali oba
spolu a každý sám
nevěděli o sobě,
a přitom slyšeli svůj dech.
A tak se loudali sami
navždy a v nekonečnu,
v duších měli strach
slyšet svůj dech.