Sněhuláci

V daleké Sibiři, na břehu potoku
stály dvě postavy - beze slov.
Stály a držely se za ruku.
Beze slov a beze zlob
dva milenci, miláčci hvězd
cokoliv byly kvůli sobě schopni snést.
Stály, mlčenlivě hleděly na nebe.
Stály, zahleděni jenom sami do sebe.
I když jejich ústa neuměla mluvit,
chtěly se svou láskou chlubit,
chtěly ji vykřičet a nikým nenechat si vzít,
že jen jeden pro druhého můžou žít.
Potom jim jarní větřík počechral vlasy,
oni se nebáli, že nastanou zlé časy.
Nebáli se, neboť si byli jistí,
že mráz jejich lásku vzkřísí.