Když je to snadné

Bývávalo snadné někoho mít
O někoho se opřít
Někoho políbit
Přitisknout se k cizímu horkému tělu
Zahnat veškerou nedůvěru
S novým ránem se probudit
O dům dál jít
Bývávalo snadné se seznámit
Někoho potkat
Někoho oslovit
A jak tak plyne čas
Zkouším to znovu
Hledám zas
V očích ta touha někoho mít
O někoho se opřít
Někoho políbit
A zase zdá se to snadné
Jen už mě to netěší
To, co mě kdysi uspokojilo,
co tenkrát bylo mým vším,
najednou žádný smysl nemá,
najednou není tím,
co člověk v životě hledá
Jak je to snadné...
A je to zklamání
Takže se nic nezměnilo
Nikdy se nic nezmění?
Nalézám jen kopie svých snů
Karikatury svých přání
Ne, nepřeháním
Všechna ta naplnění
zanechávají ve mně prázdnotu
Bráním se zoufalým pocitům
Bráním se smyslu, který hledám,
když mizím v náručí cizího těla
Svítá a já musím jít
Nečekala jsem, že to bude tak snadné
Možná jsem chtěla bojovat
Nezdolala jsem překážky žádné
Nešla jsem proti proudu
Nedopustila se přestupku
A možná jen proto to nakonec neznamenalo nic
Tak jako tenkrát,
kdy nechtěla jsem víc,
kdy stačilo jenom někoho mít,
o někoho se opřít,
někoho políbit...