Temná růže

Vše teď už pohaslo,
jen ta růže září,
je temná jak inkoust v kalamáři,
není nikde a přitom v tolika srdcích.

Láká své oběti na sladký hřích,
před její branou se všemi reky bojoval bych rád.
Chrání ji však trny co srdce drásají,
co jednou uzmou zpět už nikdy nedají.
A já mám jen srdce a žádný štít,
tělo samá šlacha a žádný sval,
nemám nic co na oltář temné růži bych dal,
ji já nemůžu nikdy mít.

Je krásná jak obloha k ránu,
když noc prohrává poslední bitvu,
když temnota ustupuje jitru
a zavírá temnotě bránu,
ona však zmizí s ní.