Píseň o písni v šuplíku

Našel jsem v šuplíku
ve stolku zpráchnivělém
pod hrstkou špendlíků
text psaný skladatelem.

Líčí krásu dívek
a k mladé slečně lásku,
přečtu jen úryvek,
snad stačí na ukázku.

Za horizont zapadá slunce jarní.
Tvým tvářím dává barvu šípku.
Vidím, jak toužíš po polibku.
Prosím tě, prosím, nezestárni.

Jenže jak se dívám,
něco jsem nepřečetl,
tak ji nezazpívám,
já bych to nerad spletl.

I jméno textaře
má v sobě drobnou díru,
v písničce o jaře,
napsané na papíru.

Za horizont zapadá slunce jarní.
Tvým tvářím dává barvu šípku.
Vidím, jak toužíš po polibku.
Prosím tě, prosím, nezestárni.

Dál z písmen na bloku
nepřečtu ani kousek,
však tu jednu sloku
opsal jsem na ubrousek .

Snad někdo za sto let
ho po mně najde znova.
Z šuplíku ve stole
jiným zazpívá slova:

Za horizont zapadá slunce jarní.
Tvým tvářím dává barvu šípku.
Vidím, jak toužíš po polibku.
Prosím tě, prosím, nezestárni.