Kukátko

Nedívej se tam, říkala mi máma
pohlédneš do jiného světa
svět, kde je trýzeň samá
a bolí tě každá druhá věta

Žel přes varováni, nakoukl jsem skrz
vtažen jsem byl do světa zkaženců
první rány, úsměv mi zmrz
chci zpět do světa kojenců

Návratu není
pln utrpení
láskou zmítán
dál odmítán
bloudím v šeru
pro nevěru
pro ten pláč
nemám zač
padne stín
tebe nevidím
jednou k ránu
s tíhou vstanu
zátěž odhodím
a skončí splín
.
.
.
jen se ptám
jsem v tom sám?

Mámo, proč jsi mě jen nechala nahlédnout
tam, kde těžko můžu se hnout
kukátko na střepy rozbiji
hodiny na stěnách odbíjí
...
Už nikdy mi nepůjčuj ten krám
jehož střepy již obraz neposkládají
chci zůstat a věřit pohádkám
nebo najít způsoby, jež náruč lásky otvírají