Smutek

Hledám pohled Tvých očí
ty však za jinou se točí.
Objímáš mě, je to jako sen
a já přece vím, že jsem z kola ven.
Proč k sobě jsi mě přivinul
a moje hladil vlasy.
Snad jsi ani netušil
co způsobíš tím asi.
Po tváři mi slzy tečou
slíbil, že mi zavolá
minuty se zvolna vlečou
a já čekam, ubohá.
Bolí to a pláč mě dusí
já Ti přesto děkuji
přebolet to jednou musí
- dnes, zítra... Nelituji.

Tak naivni já jsem a hloupá
stýská se mi po Tobě
a přec vím že nenaleznu
štěstí ve Tvé podobě.
Mezi námi přízrak stojí
vedle ní já pouhý stín
v ruce svíráš ruku moji
Tvůj pohled se míjí s mým.
Snad jsem příliš vlažná byla
to proto že jsem nevěřila
v upřímnost Tvých myšlenek
jak ses tvářil navenek.
Dotek Tvůj mě v kůži pálí
soudnost moji - vášeň halí
a přesto se ovládám
nepodlehám náladám.

Skončí moje utrpení?
Napiš, snad se něco změní.