Pro pana T. co mě niky nemiloval

Prší z mých vlasů,
skrz tu nekonečnou krásu..
světa kterého tu bylo,
když jsem byla s tebou.
co tu zbylo,
po změnách času..
snažím se vidět,
vidím jen,
že slunce v tvých vlasech,
bude tu chybět.

Kde je?
ten jas..
slunce už zapadá,
bude tu zas?
neznáme otázku,
přesto se ptáme,
hledáme lásku,
kde hledat máme?

poslala jsem k tobě motýla,
motýla z mé hlavy.
Utrhnul jsi mu křídla,
a moje taky..
dáváte všichni rady,
život se nedá naplánovat
nekažte mi sny,
ať se můžu radovat,

že opět svítí
slunce které zapadlo...
no koho by to napadlo-
že vídám tě na kopci na obzoru.
Je tam keř, který mi tě připomíná.

Vídám tě cestou domů,
když roztahuji křídla.
Ležím na posteli,.
hledám tě kolem sebe..
rozplýváš se jako ranní mlha..
rozplýváš se, a zase přiletáš,
přiletáš mi z nebe,
každou noc,
šeptat do ucha..
jak máš mě rád,
a že jsi štastný když jsi se mnou.
že mi budeš hrát
melodii osudovou.

Sdílíme svá srdce..
létáme do světů bez hranic..
napnu křídla, jestli ještě nějaká zbyla
budeme plachtit po obloze
budeme motýli chytat..
nachytáme si plnou dlaň,
jako sníh,rozprostřeme se
na osamělou pláň

až na jaře vyjde slunce,
zavřeme oči
budeme roztávat..
držet se za ruce..
po trávě skapávat..
pak poplujeme potokem
budeš na mě volat,
šumět...

skočíme do řeky
v pevném objetí ,
jen já a ty.
Pak vyústíme do moře..
budeme slaní...
slunce se otevře,
nabere nás dlaní
a vezme k sobě,
až nás to odfoukne,
bude se mu zdát,
o mě a o tobě..

budeme plout jako vata oblouhou,
občas se zastaví anděl,
jen tak si vydechnout..
a my pak jednoho dne
budeme pršet..
na mě a na tebe..
skapeme nám do vlasů..
přes tváře a přes pusu,
a až se obejmeme,
slíbáme ty kapky..
aby nezamrzly...
A budeme tu pořád..
dokud nás to neomrzí..