Byla sem šťastná....

Byla sem šťastná, jak jen člověl může být.
Cítila sem to i z Tvé strany.
Byla to láska jako trám.
Kdo to mohl vědět, že sis semnou jenom hrál.
Kdo to mohl tušit, že zanecháš jizvy na holčičí duši.

Sebral si mi všechno co si mohl.
Sebral si mi samu sebe.
Nemůžu přestat myslet na nebe.
Na to, jak ze všeho pryč,
jak zbavit se toho nesnesitelnýho smutku
co nejde unýst, co ničí všechno dobrý ve mě.

Poznala sem lásku a hned si mi ji vzal,
sebral si mi všechno krásný, co si mi kdy dal.
Já Ti všechno nechala.
I moje myšlenky. Moje srdce, duši a tělo.

Tys to věděl a přesto se Ti chtělo hledat jinde.
A tak ani největší špetku soudnosti si v sobě nevzal,
aby si mi popravdě přiznal,
proč teď svoje slzy polykám.
Je Ti jedno, že se nejspíš k smrti uvzlykám.

Ani za kousek upřímnosti sem Ti nestála.
Tak proč Ty tolik znamenáš pro mě.
Proč teda kvůli Tobě mám pocit, jako když je po mě.

Všechno byly jenom kecy,
už nikdy poznat lásku nechci!!!