Večerní exploze

a žalostné šimrání v podbřišku
kutálející se dolů k patám
když na štěstí si - vítězně - já šlapám
v explozích za svitu měsíčku

v chvějících se stoncích trávy pod našimi těly
hledám roztroušenou naději
a snad se i nenápadně pousměji
až zjistím, že jsme právě uletěli

jako dva andělé, jež křídla mají
z večerníhu třpytu podnapilých očí
co při stoupání k nebi skončí u obočí
a krásného nikdy nepoznají

/uvězněni v tělech
sníme o andělěch/