Příště

Nepochopena tebou, svým okolím,
snažím se vše zvládnout,
vyhýbám se zavřeným dveřím.

Tak moc bych chtěla stisknout jejich kliku,
přijde chvíle strachu, očekávaní.
Nemám tu sílu otevřít, tolik slz, tolik křiku!

Bloudím v prádných uličkách,
schovávám se mezi stromy.
Doprovází mě vzpomínky a pocit viny.

Nebyla jsem dost dobrá -
příště budu horší...