Chci zas v tobě spát

Mlčíš a svět je funny záhadou,
záhada je, proč jsi stále semnou,

stává se pro mě honey, když dračí drápy tnou,
tnou drápy, ale i smích mi mizí ze rtů,

temnice tmavá vříská, bleskne tmou,
a mě bledne tvář, když na tebe pomyslím,

mý vlasy loučí víská, letí nad vodou
tak jako vzpomínky na společné večery,

a hrubý síly vzývám, snídám bezpráví,
já nemohu ani snídat, ani večeřet,

tvý oči v hlavě vídám, je to všechno jedna velká síla,
ta mě opustila, tíhou se mi podlomily kolena,

jestli se vážně hodíš, nevím nejdu spát,
a ani nemohu, myšlenky se mi honí hlavou,

na kolej kluky vodíš a ráno se chceš brát,
ani touhu již neberu v potaz drahotám,

jestli se ke mně hodíš, snad jdu k tobě spát,
to byla již dlouhá doba, kde jí je konec,

s láskou se vůní brodíme, postelový království
přitulené noci v náručí touhy jsou pryč,

za koně nechce se mi dát, jsem na tom stejně mám tě rád,
taky tě mám ráda, ale bolest je silnější,

jablkem, jablkem nejsi, kousnu hloubš a zlíbám tě celou
pod slupkou sladký med nenacházím,

mersi, jó mersi, tak opustit zoufalců ráj, chci zas v tobě spát
já ho opustila, tys mě přinutil a bolí to

Říkáš, že svět je krásnej, svět je zlej,
žila jsem s tebou v domnění krásy,

až naše hvězda zhasne, haudy haudy hej,
již skoro nesvítí, je jen černá tma,

štěstím se lůza rodí, neříkám,
ale ani nemlčím,

hledá pravdu, rodí, neví, nesvlíká se lásko
já se svlékala, navzdory jinému potěšení,

Sami se k břehům kloníme, sami jak bezvládnej proud,
napít chceme z poháru štěstí,

sami se proti vlnám stavíme, sami se chcem zbavit těch pout,
však pouta jsou mocnější, nemohu dál,

sami se k břehům kloníme, sami jak bezvládnej proud,
dělá si semnou co chce,

sami se proti vlnám stavíme,
nemám však sílu zvednou se výš…už ne