Někde

Přicházíš ve snech, po špičkách..
díváš se jak spím, skoro nedýcháš,
před střetem naším, jak zvíře utíkáš,
bojíš se mne? nebo já tebe?

Čím to je, že o existenci Tvé vím,
dalo by se říkat Ti ideál - můj, neznámý.
Jen Tvůj duch, touha má, mě provádí.
Po cestě, jenž k Tobě nevede ..

Vysněný, vím jak vypadat bys měl,
promyšlen do detailu, byl si myslí mou,
kéž myšlenka, stala by se zhmotněnou.
A já, mohla bych (ač slepá) se tě dotknout.

Možná je .. jsi opravdu idea.
Plachý přesto ochoten se rvát za mé bezpečí,
náruč tvá, jenž poskytne mi přístřeší,
vždy tam kde potřebuji Tě mít, jsi Ty jak kouzlem..

Vysoký, vyšší než já, oči barvu měnící.
Slabinou jsi mou, stejně jako já jsem Tvoji,
mysl Tvá, jenž o existenci mou se bojí,
touha potlačovaná stovky let bije v hrudi ..

Já vím, že tam někde jsi !