Ze života

Je to jako sen,
Jak modlitba ,
Jak ranní záře,
Vystřižené z života,
Vystřižené ze scénáře –

Na posteli sama sedím
Sama
Myslím na Tebe
Sama svoje stíny hladím
A rostu,
Mířím do nebe –

Tolik citu,
Nadějí a touhy,
Tolik vášně –
Jsi okamžik pouhý
A zas mě to táhne dál –
Vítr chladný tehdy vál.,
Když pohled tvůj se lehce chvěl
A tys mě líbat jednou směl –

V dálce na mě čeká jiný
A já jsem nyní plna viny,
Když Tvé oči jsou mi tak blízko
A pohled můj až příliš nízko…
Sklápím oči,
Slzy smočí Tvoje touhy –
A skvost pouhý, předám já dalším ženám – víš,
Poslouchej a nedělej, že spíš –
Já to tak cítím, pohled Tvých očí,
Jiskra tam je,
Však jinde je větší.
Pořád mě to táhne jinam,
Za mužem, jež zájem téměř nejeví
A pořád doufám,
Že se u mě objeví.

Promiň, tak ráda Tě uvidím –
Zamilovaným však závidím
A ten, kterého já chci líbat,
Není se mnou,
Není můj –
Nechci však Tě využívat –
Promiň. Neřeknu Ti stůj.