Už odejdi... prosíím

Možná že sny se nesplní hned,
že lásku jen tak nevrátíš zpět,
že měsíc nesvítí jen tak,
že v pohádce nevystupuje jen drak...

možná,že slzy nepřestanou téct,
že na Vánoce se cukroví už nebude péct,
že nenecháš mě jen tak jít,
to bude všechno tím, že nejde jen snít..

umím nebrát telefon a neodpovídat na vzkazy,
a ty to víš,
znám tvý gesta a sny,
čekám, kdy řekneš: "odpustíš?"

možná...

jednou přestanu se sama sebe ptát,
nebudu se sama večer bát,
ale ty pro mě nikdy nebudeš kamarád,
začni to takhle kámo brát..

ale ty pořád odemně nechceš je tak jít,
pusu mi dát a se slovem sbohem se rozloučit,
lidi co byli spolu a nikdy nebyli kamarádi,
nejde se vrátit a nebo začít se tak bráti,
možná...

jednou odejdeš napořád,
a já se začnu v posteli zase sama bát,
a tak to bude každý den a každou noc,
už nepříjdeš mi na pomoc,
a já pak budu plakat jak malý dítě,
že opustil si mě,
ale teď to chci víc než něco víc,
protože potřebuju od tebe pryč..

možná...

nechci kamaráda přes postel,
lhát rodičům že ses semnou už dlouho nesešel,
brát věci tak jak jsou,
jednu za druhou..

možná mě pochopíš...
a nebo to už dávno víš ale bojíš se mě opustit.