Nikdy jinak

Okej, dostala jsem do držky,
Ale to ještě nic neznamená,
Možná bolí mě pusa,
Ale moje srdce neumírá.

Lásko,
nikdo pro mě neznamenal tolik co ty,
udělám pro tebe všechno,
spojím naše životy.

Ten tvůj,
Co k němu psát,…
Není lehkej a rozhodně nebyl,
Žádnej střípek naděje,
Kterej by to špatný zabil.
Nebe si měla černý
A ruce prázdný,
Možná jen plný toho svinstva,
Ale to BYLO!
Už jen ta představa…
Děkuju, že v tobě něco zbylo.
Srdce ti zůstalo na správným místě,
Pak objevila jsem se já,
Já ti dala sebe celou
A tvoje srdce láskou naplnila.
A tak strašně moc chci,
To špatný smazat
A už to nikdy nevrátit,
Nesmí tě to zase svázat
A naše krásný chvíle tím zkrátit.
Jsem tu pro tebe,
Stojím za tvým jednáním,
Vidím šťastnej konec,
Cestu za krásným poznáním.
Lásko, ty víš,
Jak moc tě miluju
A že mi není jedno
Nic z toho co se dělo a děje,
Že mám o tebe strach,
Ať je venku vedro nebo závěje.
Nikdy jsem si tolik nepřála,
Aby se něco stalo.
Tohle chci víc než cokoli,
Chci, aby to všechno už přestalo!
Ať jsi šťastná! Ať tě nic nebolí!

Ani rány na ruce, na srdci, na duši,
Chci, aby ses ráno budila s úsměvem na tváři.
Abych viděla šťastný oči
A klidnou hlavu
A takhle už napořád!
Není to jako hulení, kdy se zase dostaneš z toho stavu!

A po všech cestách,
Který musíš projít,
Teda jestli chceš,
Půjdu s tebou, budu tě držet,
Nikdo ti neublíží, žádná zrada ani lež.
Chci se o tebe postarat
A jak jen to půjde, být ti na blízku,
Nechci tě v životě postrádat,
Nikdy nechci přijít o svoji lásku.

A jak říkávám,
Když jsi přišla, zvedlas mě ze země,
Zkrátka já potřebuju tebe
A ty potřebuješ mě.
A to se nikdy nezmění,
Jsme pro sebe stvořený.
Ty a Já – NIKDY JINAK!
Přes tohle prostě nejede vlak.

Nikdy mě neopouštěj,
Moji ruku nepouštěj,
Budu tu pro tebe celej život,
To ti, lásko moje, slibuju,
Vím, že mě miluješ,
I já tebe strašně moc miluju.