Vím,jak moc jsem chtěla

Až teď vím
vím jak strašně moc jsem chtěla
vždy jen sním
že v někom mám svého anděla
nedokáži na plno realitu vnímat
a jejich těžkou pravdu slýchat

O to víc pak bolí probuzení
které lehké není
jenže nikoho to nebolí tak jako mě
vidím sebe na zabláceném dně

Chodí ze mě méně než stín
v sobě nesu vlastní splín
nechci,já už nechci věřit v pohádky
které neexistují
po snu zbudou jen zmatky
co zraňují

Proč nemohu pochopit
že nikdo mi nepomůže vlastní život žít
že nikdo nemůže stejnou cestou jít
tak proč to nelze pochopit!