Poslední milostné vyznání

Promiň dnes budu trochu smutný,
nebuď tím prosím znuděná.
Popel již vysypal se z putny,
tráva je dávno spálená.

Vidím tě v té večerní róbě,
mudrc dal hlavu do dlaní,
naposled píšu píseň tobě,
naposled zní mé zpívání.

Z chrámů již zřítily se římsy
pokryté ptačím peřím,
sám sobě snad už nevěřím si,
tobě však stále věřím.

Naposled líbám tvoje ústa,
naposled držím tvoji dlaň,
čím to je, že nesmím dále zůstat?
Kam mě to táhnou má křídla?

Naposled skládám pro tě básně,
naposled něhu smím ti dát,
sbohem má lásko, měj se krásně,
budu na tebe vzpomínat.

Dnes shoří všechny naše city,
snad se mi budeš chvilku mstít.
Byť z mých snů nejhezčí jsi ty,
budu tě muset opustit.

Démanty odnesla si řeka,
jehly spadaly do sena.
Dnes nejsi ta, co na mě čeká,
má dávná lásko bez jména.

Na nebi vyšla první hvězda
i s jejich králem měsícem,
ještě dnes se mi o tobě zdá,
jsem rub jenž pohrdl lícem.

Naposled líbám tvoje ústa,
naposled držím tvoji dlaň,
čím to je, že nesmím dále zůstat?
Kam mě to táhnou má křídla?

Naposled skládám pro tě básně,
naposled něhu smím ti dát,
sbohem má lásko, měj se krásně,
budu na tebe vzpomínat.