peřina

Cítíš-li se sama , smutná a opuštěná,
ulehni na své lóže a zavři oči,
přilétne k Tobě , má myšlenka popletená,
začíná sen - trápení skončí.

Tvá peřina - tak to jsem já,
polož mě tedy na své tělo,
pust uzdu fantazii - buď smyslná,
a jako by najednou , to vše se dělo.

Cítíš mě ? Už Tě zahřívám,
za chvíli celou Tě rozpálím
a cítíš mě všude - snad i tam,
kde jsme se spolu setkali.

Pravý cíp peřiny - je ruka má
a budeš-li chtít , tak pohladí,
Tvá prsa , tvář i ramena,
no vidíš , už zase dovádím.

Jen pevně drž , mou hebkou dlaň,
hladím Tě právě po tváři,
tiski mě více - nepřestaň,
už za chvíli celá se rozzáříš.

Levý cíp peřiny - to jsou má ústa
a líbat Tě můžou - kde budeš chtít,
jen přitiskni pevně - řekni zůstaň,
ať sladce Tě můžou políbit.

Líbat se smí - všechno a všude,
nic se však nemá přehánět,
ať , až se setkáme - něco zbude,
pro ten náš skutečný - tajný svět.

Polštář ? Tak to je má duše
a všechny Tvé slzičky zachytí,
celou noc po Tvém boku kluše,
tak tomu , já nejvíce závidím.

Co dokáže polštář a peřina,
když umíme překrásně snít,
můžem se každou noc objímat
i když spolu nemůžem být.

Já večer co večer , když usínám,
ten pravý roh peřiny svírám,
na Tebe - lásko má - myslívám
a nahoru , do stropu tupě zírám.

Jsem blázen ? Že tohle to provádím ?
Sic nejsi to Ty a nejsi semnou,
tak nemám pocit , že Tě podvádím,
zkus si to taky - alespoň jednou.