Anděl se zlatými křídly II.

Životem svým procházím,
po nataženém laně,
z hlubin výšiny se vracím,
chci dělat věci správně.

Dole kdesi v hlubinách,
domově padlých andělů,
čas zastaven na hodinách,
z vůle ex přítelkyň a přítelů.

Po laně kráčím,
oči k nebi zvedám,
břemeno strachu vláčím,
leč přesvědčit se nedám.

Anděl se zlatými křídly,
co mezi krásou sídlí,
mne k sobě zve a prosí,
- opustím zemi plnou rosy.

Anděl však není,
čím se zdál být,
a náhlé probuzení,
může následky mít.

Náraz je tvrdý,
však přežívám jej,
mám snad být hrdý,
a říct: jen se směj?