Pozdní Večernice

Bylo to ten prvý den,
kdy na parapetu díval se na hvězdy,
a jedna zrovna padala,
na přání jen stačilo pomyslet,
z mraků vyšel měsíc,
pohladil zvlhlé tváře od slz,
do srdcí pošeptal pár slůvek,
a z oblohy padala další z hvězd.

Stačilo jen do dlaní vzít tvoji kůži,
pohladit polibkem celé tělo,
z okna sestoupit po schodech do nebe,
do náruče vzít plavé vlasy,
jen slibem zpečetit dnešní noc,
do srdcí pošeptal pro milence,
a z oblohy padala poslední hvězda.

Bylo to ten prvý den,
kdy na parapetu díval se do tmy,
přání sedělo naproti němu,
prvně jsem tě tak spatřil,
jemné vrásky kolem očí,
od úsměvu rty rudé jak krev,
shrbena věkem, duší mladičká,
žiješ životem, já žiji tebou…