Co nehoří, nevzplane

Co nehoří, to nevzplane
a čas své dluhy dostane,
když jeden z nás jí zlomí vaz.

Na počkání bez trucu,
zas všechno dá nám do pucu,
ta láska jedna marnivá.

Jak rakovina vkrade se nám
pod kůži co necítí,
jak rakovina umlčí v nás to,
co srdce nevidí.

Pak šťastné rýmy budu psát
a za lásku se jenom prát,
však otočí se zase čas
a sfoukne všechno nad propast.

Tím zhasnou všechny tajné svíce,
jenž nedovolí vstoupit více.