Opravdu tě miluju !

Píšu, protože se mi chce psát,
v hlavě mám zmatek a nemůžu spát.

Nemohu tě vidět,
nemohu tě slyšet,
nemohu tě cítit(ale potřebuji).
Ne,nemohu věřit v něco co se nesplní.
Nemohu zapomenout,
jak krásně se umíš smát.
Nemohu zapomenout,
jaký polibek umíš dát.
Nemohu zapomenout,
jak nádherně umíš objímat.
Nemohu zapomenout,
na to, že jsem se Tě musela vzdát mou vlastní vinou.

Za posledních několik dní se toho tolik událo
a plno věcí ani za řeč nestálo.
Několik z nich však utkvělo hluboko ve mně.
Někdy mám pocit,že bloudím ve tmě.
Pak se naše oči střetnou,
úsměv vykouzlíš.
A mé obavy, že tě nemám opět zastrašíš.

Avšak nechápu Tvé chování.
Chováš se ke mně krásně, ale nechceš semnou být.
Já přála bych si, aby jsi o mne bojoval
a svou lásku k mojí přikoval.

Čím hodnější na mne budeš,
tím víc mi mě srdce říká:,,nezapomeneš"!
Kdyby jsi spíše mlčky kolem mne chodil,
sic by jsi slzy v mých očích rojil,
ale zapomněla bych lépe.
Jenže takhle jsem šťastná, že si mě všímáš a věnuješ mi několik chvil.

Já, ale vím, že v Tobě láska bojuje
a přála bych ti, aby vyhrála
a se štěstím se na tebe usmála.
Ve mně však naděje spí
a čeká až jí ten někdo probudí.
snad možná časem se dočká.

Píšu,že tě nemohu vidět, ale já musím, musím vědět co s tebou je,mám o tebe totiž strach a nemohu Tě vymazat, to bych byla sama proti sobě..