Smutek z lásky
Smutek z lásky
Bloudím městem mrtvých večernic,
mezi cihlovými půldomky,
bosou nohou rozeznívám šaty popelnic,
a z lásky zbyly jen úlomky.
Můj cit - bláhový a věčný,
někdy už mám ji blízko... ale ne!
Ten cit je úder sečný,
do naivního temene.
Blázen, kdo věří na lásku a štěstí,
dohromady jen v básni žijí,
víc jest nenávisti a zaťatých pěstí,
než milenců co nektar pijí.
Otisky Tvých rtů,
zůstaly mi na tváři.
Slunce už nám nesvítí,
... už nezáří.
Marně topíš slzy,
... v polštáři.
Romantici...
Nestojíte o občasné styky ?
Přišel čas...
Vytasit kapesníky !
.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
no jo no....Takovej je život... nic netrvá věčně... těch naivních temem je na světě hodně....hodně zdarů Andy
08.12.2008 15:33:00 | AndyKo
moc se mi libi:-)
Byla jsem ten blázen, co na lásku věřil,
ale postupně se víra ztrácela,
podle mě, ten kdo nemiluje, jako by nežil,
to já bych se bez lásky zbláznila...
08.12.2008 08:25:00 | B.a.r.b.a.r
Někdy je krásný být blásen.. a snít.. o lásce..štěstí.. :) Jinak poslední sloka je dokonalá.. :)
06.12.2008 17:46:00 | LucQa
Na popelnice si beru raději okovené botky, vlastně je nosím pořád, bosím lidem se snadněji ubližuje. Kdyz je člověk okovanej, tak se sečné rány spíše odrazí, možná i s elegancí. Vastně je to úplně smutné, že? Ale bezpečné... Pořád dýchám. Dum spiro spero? Mrtvé večernice již nedýchají, nedoufají... Ostatní se schovali...
Pěkné... Romantic´s not dead...
06.12.2008 16:44:00 | Ještě dítě