Nekonečná princezno, i nebe, modř, pláč

co tady dělám?
lámou se starý botasky
stezky
na tichu záleží
na skousnutí rtů
na lenivosti
roztoužené čekání
na lenivosti rtů
kroků nepopsatelných
ruka kreslící
pohyby mastící
tvůj strach ti dělá bolest
bolest v těch částech o kterých netušíš
vlastnit je, jen neprodloužené kapající ticho
jak na konci i na začátku
tě hladí ke spánku
čpí, prší barvou křehkého sněhu

splétají se ti do šatu
vlasům berou dech
jak chladí tvé nitro
pro stmívání

já rozedřenou dlaní
obraz země leží
možností
že tebe

i slunce zdánlivě odráží..