Až...

Až...

I.

Chtěla něco říci
ale zalekla se svých myšlenek
a kdybych tam nestál já
možná zábradlí jí udrží v rovnováze.

Jak může někdo tvrdit
že je mu souzeno ptát se jí na cokoliv
když to nemohu ani já sám
zase jenom já
kdo jsem
že se tak nazývám
to věty sami se kodrcaj
proč by jinak vznikaly
kdyby tu nebyla ona

kdyby tu nebyla
lehnu si na pouštní písek
na toho korunního svědka
marného zachytávání o zbytečný vzduch
a čekám na poslední večeři
kterou bych neměl čím dochutit
jelikož žena v kozačkách z hadí kůže
nezapadá do mé hry
i slovo hra působí jako diktát
ale já nechci umřít na žádnou komedii
která je o něčem jiném...

II.

Na čele chobotnice místo okurek proti bolení hlavy
útulně jako pod okapem čekám
až se probudí na čarách otazníků
tak malinká
že jí budu moci zakrýt dlaní
a hladit proudem své vnitřní síly
jež není jen výplodem fantazie
kterou bych potkal v pátek
mezi vrátnicí a svým bytem v domnění
že jsem se po týdnu konečně našel.

Čekám
až mě probudí
až si vzájemně nebudeme sahat ani po kotníky
až mi uplete svetr
který půjde i jí
až budeme jeden o druhém vědět
kolik cukru dáváme do čaje
až...