Tvá? Svá? Svá navždy. Tvá, na to odpoví čas...

Ten večer, rozhodující bude.
Ten večer, mé ruce budeš mít všude.
Tu noc, polibky zasypán budeš.
Tu noc, dotýkat se mě beztrestně můžeš.

V tu chvíli, zapomenem své role
v tomhle lidském divadýlku.
V tu chvíli, s myšlenkami nahoře i dole
se spolu položíme na postýlku.

Tak si to představuji,
ale realita je jiná.
V duchu tě neustále navštěvuji,
příliš se bojím i já jsem už jiná.

Tu noc se rozhodnu,
do tvé ložnice vkročím.
Se svým podvědomím se dohodnu,
k tobě na lože se do klubíčka stočím.

Po vlasech tě hladím,
tvoji šíji polibky laskám.
Vzbudíš se a na mě pohlédneš,
v očích se mi lesknou otázky: "Smím?"
a "Je to snad láska?"
já jsem tvá až tam, kam dohlédneš.

Jaká bude reakce tvá?
ať pro mě dobrá či špatná,
já zůstanu svá,
však dlouho poté budu stále smutná.