Jako černý stín...

Ulicemi jako černý stín...
Prochází se bez zábran...
Kdo zarazil mu do srdce klín...
V koruně stromu sedí havran...

Nevnímá...neposlouchá...jen jde a přemýšlí...
O čem asi...???O ní nebo o sobě???
O tom co si život všechno navymýšlí...
Přemýšlí jen o jedné osobě...

Jak jí miluje...ale přece spolu nemůžou být...
Možná že by stačilo jenom trochu víc chtít...
Zeptat se...a nebát se odpovědi...
Bez strachu jako u zpovědi...