Nechci se tě prosit,ale tohle je pravda....

Říkal's mi že mě miluješ a že jsem ti vším ty‘s mě ale podved
a já bych měla říct už ti nevěřím.

Nejde říct:“nechci už tě nikdy vidět za to cos mi udělal měl by ses stydět!"

Nejde říct ani napsat:"nechci už tě vůbec znát!"Proč?,protože chci být s Tebou chytit tě za ruku o5 se s Tebou smát.

Bolí mě cos udělal a ty to dobře víš k čemu ale druhá šance,když nejsem ta o které sníš.
Kdo by druhou šanci dal musel to byt blázen,nebo skutečně miloval.
Miloval nebo chtěl jen snít někoho kdo pošeptá“mám tě rád“někoho takového vedle sebe mít.

Nemám ráda války srdce proti rozumu,hodně to bolí to sem napsat,protože pravda bolí,ale…..já tě pořád miluju.I přes všechno co se stalo srdíčko to cítí vůbec bych se netrápila kdybych věděla že se mýlí….
V srdci tohle všechno cítím….ne,nemůžu říct:“ano já se mýlím“….