Usnout je nelehké,

Zahrnul jsem tě láskou, dokázala ses upamatovat?
Dokázala si se z reality vzpamatovat?
Přenesla si v srdci těžký kámen,
že s bývalým přítelem je ámen?

Nebo je to jen sprostý vtip,
že tenhle blábol je nic než nic,
co straší mě den ode dne víc,
snad jako by jen malý trip,

co výletní v mé mysli,
která na tebe moc a moc myslí,
která v lásku doufá,
na prahu samoty zoufá.

Těžká je noční hodina,
bez tebe já nemůžu spát,
k lednici jít,
a mít se pro co opát.

Míláčku, ránu v srdíčku,
ti každý den hojím,
snad než jizva malá,
je tam zpráva nová,

opět ta stará ohraná,
která je strhaná,
z plakátnic našich štěstí,
které nikdy neleželo pohozené na náměstí.

To jen mi dva blázni,
sešli jsme se v lásce spolu.
Každý den znovu a znovu,
tě zvu k sobě na návštevu do srdíčka,
snad jakoby hodného andělíčka,
co nikdy lásku nekazí.

A poustěť tě ze tvého zajetí,
tomu neodolá ani vroucí objetí,
seč moje hluboké dojetí,
slzu na kraji má.

Miláčku, básně psát neumím,
však tisíce je něžných slov, které vyslovit neumím,
neboť závažnost je veliká,
hra pro mě odvrhnutá.

Broučínku, v noci blouzním a píšu tyhle pamflety.
Však vzít čisté kalhoty a do noci jít,
by jistě lepčí bylo,
než papíru tížit.

S láskyplným objetím, srdečným pozdravem a přáním k upamatování mé skromnosti.

Loučí se s tebou Ohníček