Nesplnitelná

Chci být jinde,
s ním.
Ale to se pohybuji v realitách: „sním či bdím?“

Vždy když jeho rysy zřím,
odejde můj splín
a to vždy kdy vím,
že existuje takováto reálná bytost,
probouzí se lačnost a ne sytost.

Ptám se proč,
proč jen je v tomto směru svět tak nespravedlivý
a rozlohou svou brání,
tomu, co by mohlo vzkvétat,
aspoň, kdybych uměla létat.

Dolétla bych až tam,
do daleka,
tam, kde kalná teče jistá řeka.
tam, kde se protíná jeho budoucnost s minulostí,
tam, kde se zub času vrývá do je kostí,
mysl zmítá se mi v zlosti.

Dost těm přeludným vizím,
nesplnitelnému chtíči a touze,
probouzet se zas budu dlouze.

Snad ta pomíjivá myšlenka,
ta pošetilost.
Prostupují mé dny,
snad proto ovlivňuje mé sny.
Sny a přání,
které nesou nespoutání,
otevírají se milování,
i přesto je to předem prohrané klání.

Přijde čas, kdy budu šťastná?
Nebo přetrvá ta podoba matná?
Já jsem ale zdatná,
zlá a špatná,
a proto se zase posunu dále
a budu opět hlavní hvězdou v sále…