Šelma

V temnu, kradmím pohybem,
S tlamou spěněnou.
Za pustým ohybem,
Plýží se za mnou.

Šelma, jde po mém týlu,
Bůh chce ať tu zhynu,
Roztrhán na cucky,
V otravném plynu
Z morové řeky mrtvého Nylu.

Cítím nechutný její dech.
Zornice její září v temnu.
Vydala ze sebe strašlivý štěk.
Mám na ni vztek!

Vzal jsem ji za krk,
Stiskl ho jak měch.
Chvíly trvalo než ze šelmy
Vyšel poslední vzdech.

Však hiena,
Se v krásku mění!
Jsem ztracen v hnusném opojení!
Žluč ve mně pění!

Svým činnem jsem znechucen,
Že zmařil jsem to božské dílo,
To umění!
Šelma se v krásku promění!

Její půvab zaniká v tichu.
Trápím se v temném zpytu.
Co provedl to můj strach!?
Jsem lidcká hinea, jsem prokletý vrah!!

Spanilé hrdlo bílé labutě,
Tisknu ve své tlamě slintavě!
Co jsem to proved?
Jsem ohyzda!
Jsem ta krutá šelma psovitá!