Ach ta láska ...

Jsem v tom až po uši,
ačkoliv to nikdo netuší,
já, zdá se, mozkem nemyslím,
v mé hlavě je černý stín.

Ten stín má své jméno,
David - již je vyzrazeno
tajemství, zdá se veřejné,
o převeliké touze mé.

Problém, jenž řešení postrádá,
jak já ho mám moc ráda !

-

S úsměvem živíš plamen můj,
a já jsem požárem lesním,
stokrát ti chci říci stůj,
neb stále o tobě sním!

-

Jak srovnat se s pravdou - prosté,
ale touha má pořád roste,
nevím, toužím pochopit,
jak v tobě mám city probudit.

Poraďte mi lidé milí,
můj mozek je rozpustilý,
kéž bys konečně pochopil,
kdo po tobě doteď snil.

Toužím po tobě stále více,
láska plápolá jak plamen svíce,
buď shořím nebo mě uhasíš,
jenže ty - zdá se - nic netušíš !