Zbloudilá víla

Zbloudilá víla

Byla mladá – chtěla žít
myslela si – že láska je hřích
když bloudila ve snech
a svoje slova psala do vět.

Do smutných vět, které po zdech psala.
Bála se a všem lhala – do těch vět
do smutných vět, které jsem měl číst já…

Celá v černém – vlasy padají do čela
Pokaždé tam stála – jen tak čekala
Pokaždé tam stála – jen se dívala
Na tváři úsměv – co zakrýval pláč
bála se mi říct – říct co je zač

Polibky co mrazí – čekání, kdy se srdce zastaví
Polibky co studí – udělal jsem chybu, já to pokazil

Svoje slova psala do smutných vět
do těch hloupých vět, které po zdech psala.
Bála se, tak proč všem lhala – ty slova
ty slova jsem měl číst já, jen já…

Zbloudilá víla – myslela si jen ona

Pak…
Vítr sfoukl její tvář – v očích zhasl žár
Čekám, až tam bude stát – s úsměvem
co skrýval ten její pláč – asi se nedočkám

Polibky už nemrazí – kdo to srdce zastavil?
Polibky už nestudí – já to srdce poranil.