Lovec a šelma LIII.

Přitulilo se k ní a nechápalo nic,
nadzvedla hlavu a olízla ho,
zesláblá už nebyla schopná víc,
najednou hrozně se bála všeho.

Přiblížil se, aby kotě nevylekal,
její tlapku na tělíčko mu položil,
že bude tak klidné vůbec nečekal,
možná cítilo, že osud karty vyložil.

Klečel vedle ní, rukou ji hladil,
stále namáhavější byl její dech,
proč osud je tak náhle zradil,
proč vzduchem se nese smrti cejch.

Z posledních sil olízla kotě
a také jeho silné ruky hřbet,
jako by říkala "prosím tě,
nenech je lovče hlady trpět".

Myslel, že hlava se mu rozskočí
a cosi krutého trhalo mu vnitřnosti,
stále slabší byl jas jejích očí
a duše vzdalovala se přítomnosti.

"Neee", řvala duše uvnitř těla
a palčivá bolest projela srdcem,
vždyť vychovávat své mladé chtěla
a možná víc spřátelit se s lovcem.

Kotě zvedlo hlavu právě ve chvíli,
kdy odlétlo poslední nadechnutí,
jaké myšlenky se mu hlavou honily,
krutě bolestné bylo jeho mňouknutí.

Lovec zabořil tvář do dlaní
a tělo otřásalo se mu pláčem,
ne, nikdy nezapomene na ní,
ať bude jakkoli životem vláčen...