Sbohem, lásko naše!

Tma. Zima. Bolest. Uvnitř jsem zemřela!
Dnes je dnem, který jsem si připustit nechtěla!
Vánoční firemní večírek, my však hlavními objekty na něm!
Lidé se opili. Dívají se. Slyším pomluvy o mně a o něm!

Prosí mě, žadoní - vrať se k manželovi, ať je vše jako dřív!
Oni nechápou, že nebyla jsem šťastná, kolik se na mne dopustil křivd.
Nenechali nás tančit, rvali nás pohledy plnými výčitek od sebe!
Buďte zatraceni! Říkáte si přátelé, vy nepřijdete do nebe!

Pak zůstali jsme poslední jenom já a ty! Vzals mi ruku do své!
Řekls, Simonko, miluji Tě, ale musíme to ukončit a jít si po svém!
Slíbili jsme si přátelství, ale promiň to já nedokážu!
Vím, že se milujeme a city k Tobě já si prostě nezakážu!

Nenávidím vás! Vás, kteří nazýváte se přáteli mými!
Proklínám, že zabili jste vztah náš jazyky zlými!
Vzali jste mi chuť žít a zasadili smrtelnou do srdce ránu!
Nechci už žít! Už nikdy z postele nevstanu ...

Bolí to! Srdce jak ostrými drápy na kusy rozervané!
Doražte mě! Stejně jak zvíře smrtelně poraněné!
Zítra Tě uvidím, ale nebudeme se hladit a líbat!
Žádné milování! Nesmím se na Tebe dívat ...

Lásko, strašně mě to bolí ... Nebylo to celé přeci jen sen?
Smrti, buď milosrdná! Bože, povolej mě k sobě brzy jen ...