Když jsi pouze milenkou...

Vidím skrz tebe,
jak přes vyleštěnou sklenku,
chtěl bys mi snést modré z nebe,
ale radši mě máš za milenku.
Je to mnohem jednodušší,
fakt je, že bych ti někdy nejraději
vystřelila srdce kuší.
Konečně bys jako já
a ve stejné míře
trpěl jak obyčejné lidské zvíře.
Ignoruješ všechny moje protesty,
takže bych ti s radostí
popřála trochu utrpení a bolesti.
Chtěla bych ti ubližovat,
jak jen člověk člověku může,
ne tvému tělu,
"jen" tvou duši svléknout z kůže,
potrápit tvůj rozum,
napadnout tvůj rytmus života,
nezbylo by ti nic - po mě potopa!
Ale jak někdo může zraňovat svou lásku,
Ať je taková či maková,
a tak nezkřivým ti ani vlásku
a mé srdce navždy si tě uchová.