Popelavá

Popelavá

Když chceš lásku z popela zvedat
Znova ji vlastnit, příštím ji nedat

A žadoníš o pár slůvek vstřícných a hřejivých
Vždy ucítíš chlad dnů prázdných a mrazivých

Já radím ti z popela neber co oheň spálil
zas budeš chtít vodu s níž žár bys zalil

Spálíš se uhlíky co v prach se stávají
Teplo a jiskru tobě víc nedají

Nesnaž se probouzet co jednou už zemřelo
Takhle to v krbu přece hřát nemělo

V těch kamnech lásky dnes vám dvěma vyhasíná
A ty stále doufáš že snad se rozpomíná

Nechtěj oheň rozdmýchat a s ním i příběh váš
Ta vyhořelá sirka je poslední co máš

Nepal se znova o plameny šlehající
On bude brát a ty? Ty znova dávající.

Zapomeň odpust a slzy otírej
Jen už se víckrát živlům zlým nevtírej.