Zakázaná láska

Ta krátká chvíle s Tebou,
ulétla jak plachý motýl jen,
byla to skutečnost, či pouhý sen?
Tys hladil mě a líbal,
šeptal´s něžná slůvka,
co říkají si dva,
když láska v nich propuká.

Já odešla dřív, než jsi mi stačil vše říct.
Věř, že bude to pro oba lepší – snad?
Já nemůžu Tě milovat.
Nemůžu a Ty to víš…
…i když mám oči plné slz,
vím, že by to byl hřích!

Já nechám si o Tobě zdát,
tam budeme jen my dva.
A třeba se tam i najdeme!
A bude to včas a ne pozdě – jako dnes!
Dovol mi, lásko, rozloučit se
a říci Ti, to sladké, miluji Tě!