Vzkaz v láhvi

Vzkaz v láhvi

Po kapsách neměl už ani floka
Tak sedl si na kámen
A hleděl do potoka.

Snad čekal záchranu v té říčce nadějí
Proč nešel domů mládenec raději?
Sledoval po proudu i proti němu
Zda kapky nenesou nějakou změnu.

Voda ta mlčela, však na mostě výše
Mladičká dívčina o lásku píše.

Písmena maluje
Barvami zdobí,
Je říčka kouzelná?
Kdo řekne? Kdo ví?

Jen co poslední písmenko dozdobila
Lahvičku se vzkazem do řeky zahodila

Mládenec co floka nemá
Dívá se na řeku ta však je němá.
Láhev se zatřpytí tam někde v dáli
Mládenec zpozorní, snad floky se valí.

Zbaven všech smyslů do říčky skočil
Uklouznul, topil se, proud si s ním točil.
Svírá tu lahvičku s dopisem sbaleným
Tělo se potápí s pohledem zkaleným.

Mladičká dívčina denně k říčce chodívá
Čeká svou naději, vždy dlouze se zadívá.