Když srdce tuší ...
Když srdce tuší ...
Přes mlhavý noční vánek,
posílám Ti pomačkaný plánek.
Je na něm cesta k mé duši,
že cestu's našel, Tvé srdce tuší.
Teď trápí mne, že já nenacházím cestu k Tobě,
trápit mne to bude i pod zemí, v hrobě.
Jsi nádherná bytost,
co projevuje sladkou lítost.
Cestou k Tvé duši nacházím rozcestí,
je veliké a temné, jako pražské náměstí.
Nedočkám se pomoci Tvého hlasu,
nedočkám se od ohýnku jasu.
Bloudím slepě uličkou,
stávám se drobnější kuličkou.
Jako kulička s ztrácím ve tvé plné duši,
že není pro mne zde už místo, to moje srdce tuší...
posílám Ti pomačkaný plánek.
Je na něm cesta k mé duši,
že cestu's našel, Tvé srdce tuší.
Teď trápí mne, že já nenacházím cestu k Tobě,
trápit mne to bude i pod zemí, v hrobě.
Jsi nádherná bytost,
co projevuje sladkou lítost.
Cestou k Tvé duši nacházím rozcestí,
je veliké a temné, jako pražské náměstí.
Nedočkám se pomoci Tvého hlasu,
nedočkám se od ohýnku jasu.
Bloudím slepě uličkou,
stávám se drobnější kuličkou.
Jako kulička s ztrácím ve tvé plné duši,
že není pro mne zde už místo, to moje srdce tuší...
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Taktéž bych na to byl myslel..to jsou prostě přirozené obavy které má každý člověk co vlastní jakoukoliv a jakkoliv drahou věc.
To abys v tom srdci své místo pořádně zakořenila, dokud ho tam máš..zarýt se do něj jako hákem nebo zakousnout jako vzteklý pes a držet se a nepustit! Bude to vůči němu kruté, ale jistota je jistota...
17.12.2008 23:25:00 | Chancer