Marijána

Jdu si takhle po cestě sleduji odlesk vody
jdu si takhle po cestě házím se do pohody
Zažnul jsem lístek usušený
už cítím nádech plicní stěny.
Hmm ta vůně se rozprostírá do stran
omámen usedám pod stráň
vnímám jen modrou oblohu
rozjímajíce o bohu.
Nádech z nového doušku
sleduji v dálce soušku
jak se mi klaní k zemi
cítím se nadřazený.
Znovu si větrám plíce
cítím to teplo, chci více
a jako dýmem zmámený
uléhám znavený.
Těším se na další nádech
ležím si klidně na zádech
usmívám se jako sluníčko
ale ne tolik, jen maličko.
Marijánko, Marijánko má
chtěl bych s tvou vůní usínat
mohu si brečet mohu se smát
chtěl bych tě lidem rozdávat.