Amores peros - doteky

**************************
Jen tehdy opravdu žijeme,
když toužím být větrem ve Tvých zádech,
když z pohárů lásky pijeme,
co slovo to polibek a nádech.

Věnuj mi svou velkou duši,
vždyť to nic těžkého není,
noc nepřijde a srdce buší,
západ mění se v rozednění.

Pak pár slov v slzách skrytých,
tvá vůně, dotek, polibek,
to zlomky písmen vrytých.
/do duše hříšníka/

Spalující touha co nás ničí,
slyšíš ten plyn lásko ?
Už syčí...
Už syčí...

/pro spásu básníka/

Tam stojí ty dvě písmena,
co nechtějí konec,
ty zůstáváš bez jména,
a já... bezdomovec.

*