Pohádkový pátek

Pohádkový Pátek

Za kropění ptáčci zpívají-
Svojí písní mne vítají…
Okamžik, když se probudím,
Tu přenádhernou píseň zvím.
(Potom se trochu zamyslím)

…Hádanka…
Dotýká se jeden druhého…
Nemusí být rodu stejného.
Když se k sobě přiblíží-
Nahlas si šeptají…ššš
Když vítr do nich foukne-
Nějaký pomalu spadne…
Zelený, Hnědý, Červený-
Každý z nich je nějaký…
Je to Korun Stromů šumění…
Matky Přírody vědomí!!!

Den plyne jako voda…
Toho zmařeného času je škoda.
Chystám se již za Tebou…
Konvalinky mně ve váze vadnou,
Natrhané brzo z rána…
Smutné jsou jak ta váza!
(Umírají, to se stává…)

Blíží se čas našeho setkání-
Nejhorší je to čekání…
Vidím Tě, jseš v modro-bílém-
Nádherná, v tom kabátku svém.
Modrá Ti sluší, jak z růže květ-
Točí se kolem Tebe celý můj svět.

Jdeme podvečerním letním parkem,
Tělo máš zahalené v modrém kabátku-
Vlasy spletené do páru copánků…
Sedli jsme si pod stromem…

Podávám Ti Konvalinky-
Dáváš si je mezi vlásky…
Smíchají se s vůní Vanilky,
Snad pro ten úsměv z pohádky,
Bych udělal úplně vše…
Řka, Miluji tě…

Ještě svítí Slunce-
Není chladno…
Držím Ti za ruce-
A pak se to stalo!

Hledíme ke Hvězdám na širé Nebe-
Jsem tak šťasten vedle Tebe…

Na nebi padá Hvězdička…
Vyplní se naše přáníčka?
Jedno letmé políbení…
Jsem v tvém teplém objetí.

Vlásky Tvoje něžně hladím-
Sama Luna se k nim klaní…
Oči Tvé mě pomalu, ale jistě svádí,
Miluji Tě, moc o Tebe stojím…

Konvalinkami krásně voníš…
Pak mi potichu povíš…

„Miluji Tě, už to vím “
„Moje Srdce chce být s Tvým“

„Jedno nebo dvě slova jsou to nejsilnější, co člověk má… protože slovo je hybnou silou Lidstva, a naší Civilizace“