Padá sníh

Konečně láska, co netrhá mne,
jemná a čistá
a žádné iluze a "kdyby" klamné
a najednou - COŽE?
Jsem optimista!!

Konečně cit, co neumí drásat,
co skládá korálky do řádků,
konečně nežnost, úsměv, krása
a večery jak pohádku.

Konečně něco, co je ryzí,
co nemá rádo ničení,
sedánky v šelestění břízy
a časem se to nezmění.

Obrazy v jasnojasné žluté
maluje moje srdce radši.
Jen svazek, svazek bez závazků,
přátelství, láska...všechno stačí.

Všechno je plné fialek
až po okraje představ svých.
Nadějný pohled do dálek,
jen vpřed a vpřed!
...už padá sníh...
:)