procházka tmou

Sedím tu a píšu ti své lásky vyznání,
Však nikdo neslyší mé do tmy volání.
A píšu a v duši křičím, že chci tě zas,
Však světlo v temnotě není, ty neslyšíš můj hlas.

Jak deska ohraná v mé mysli se honí,
to co jsi napsala a řekla.
sedím zde a má duše slzy roní,
však nikdo neposlouchá, duše sama zůstala.

Duše samotná jdoucí tmou,
Jež ještě nedávno šla za svou lucernou.
Ale nyní stojí uprostřed temna,
A jediné co by teď ráda řekla,
Je „sbohem“.
Zůstávám obklopen temnotou,
A konstatuji že tento svět se už nesetká s dobrotou.
M.J.