Sobota

Zahalená Sobota

Hvězdy na obloze tančí-
Moje snění o Tobě právě končí…
Ranní rosa venku padá…
Travičku má hrozně ráda.

Vítr sviští v korunách stromů-
Ohýbá miliony zelených stonků.
Slunce je schováno za mráčky…
Po nebi běhají ovečky…

Pasou se na Nebeské modři-
Od západu slyším bouři.
Utíkají se před ní schovat,
Nemá je kdo milovat!

Ochladilo se, světla ubývá,
Deštníky a přístřeší…
To je naše jediné štěstí-
Co nám ale zbývá???

Nevím, čeho se bojíme-
Do deště neradi hledíme…
Krása je i v těch-
Nejjednodušších věcech.

A vyslovím to slovo „Prší“
Déšť je nadšen, už se těší…
První kapky padají…
Na mě rychle tancují.

Jemně se dotýkají mojí tváře,
Hladí, chladí, to se mně líbí-
Skupinky kaluží vytváří…
V dáli jasná záře…

Snad mě taky milují?
Zvolna náš svět opouští,
Jedna po druhé umírají…
Až úplně zmizí.

Objeví se barevná duha-
Spojuje Zemi a Nebe…
Proč je moje touha,
Vidět zase Tebe?

Tys mi dala další rozměr-
Není to pouze jeden směr…
Miluji vše kolem sebe…
Kolem nás Modré Nebe.
(Nedokázal bych to bez Tebe)

„Lány Máků za kříži-
a v dálce Zelený ráj…
Pár Máků pod kříži-
A uprostřed dětský pláč…
Vlčí Máky pod kříži-
a v dálce Lásky Máj…
Lány Máků pod kříži-
A dva se rádi m.a.j.“

Tak to jsem pravil…
A Srdce Tvé zlomil,
V nespoutaný pláč…
Proč tolik slz, nač???

Hluboký pohled do Tvých očí,
Nic říkat nemusíš, to stačí…
Moje rty se hýbají, ale Ty nic neslyšíš,
Bezmezně svým citům věříš…

Myslíš, že mi dokážeš říci…
Jeden druhého k Lásce míti,
Srdce u Srdce nechat bíti,
Vášnivě rty pomalu líbati…
Jeden druhého něžně hladiti.

Ach, ten úsměv z pohádky…
Vůně Konvalinek a Vanilky…
Ach, pro ten moment Lásky…
Naše milující doteky…

„Člověk je starý tak, jak je staré jeho Srdce“ Michal Paluska