Obraz luny na jezerní hladině

Odraz luny na jezerní hladině,
loďka pluje tiše, nevinně...

Chlapec pádluje na samý střed jezera,
tu počala se láska, pak počala se nevěra.

Má u sebe krabici s dopisy,
s dopisy milostnými od zrádkyně,
již naději připustit nesmí si,
háže jeden po druhém z lodě ven, nechť voda vezme si je...

Ať smočí se a vpijí do sebe ty prolhané řádky,
ta slova, která tvořila věty lásky prý,
žel nelze čas vzít zpátky,
avšak člověk nemá ztrácet svoje sny.

Když dopádluje zpět ke břehu,
vystoupí z loďky a vzpřímí svou vysokou postavu -
- jde dál...